Ministrantská duchovní obnova (1.-2.4.2011)

ba naopak – byl to začátek krátké duchovní obnovy, kterou se tito hoši chystali prožít. Aby na to měli dostatek času a klidu, vydali se po mši svaté na faru do Ochoze. Některé z těchto „mini“ ministrantů čekala první noc v životě mimo domov bez maminky, ale na žádném z nich však nebyl znát ani náznak strachu. Ba právě naopak. Ještě jsme ani nevyjeli z Líšně a v Sáře, kterou jsme se všichni společně přepravovali, zněl radostný zpěv. Tato dobrá nálada nás provázela celou obnovou. Nic na tom nemohlo změnit ani to, že jeden z účastníků přišel hned po příjezdu na místo o část svého chrupu. Však on mu zub zase doroste. Po večeři, krátké hře a večerní modlitbě jsme se uložili ke spánku. V sobotu ráno, kdy kluci už nemohli ani dospat, jsme zahájili duchovní program účastí na mši svaté. Na té se k nám připojili i zbylí účastníci. Po účasti na bohoslužbě a nezbytné snídani, měl otec Pavel Š. dvě krátká, ale přesto velmi poutavá a inspirující povídání o tom, jak je služba ministranta důležitá, nelehká a zavazující. Mezi jednotlivými vyprávěními se naskytl čas i na nějaké hry. Hlavní zápolení nás však čekalo až kolem poledne, kdy jsme se vydali na místní pažit protáhnout těla ztuhlá sezením. I počasí se umoudřilo a déšť postupně přešel do sluníčka. Sami bychom si to nenaplánovali lépe. Na hřiště nás přijel posílit i P. František, který když viděl 150 % nasazení všech hráčů neodolal a přidal se k nám. Ze začátku sice říkal, že nemůže, že má nedělní boty, ale nechal se přesvědčit, že je teprve sobota. Po vyčerpávajícím boji na hřišti jsme se vydali zpět na faru abychom posilnili svá těla vynikajícím gulášem. Po obědě nás čekal zlatý hřeb celého programu – výlet do jeskyně spojený s hledáním pokladu. Kdo poté spatři malé ušmudlané kluky lezoucí z jeskyně musel ihned pochopit, že hledání pokladu není čistá práce. Ale poklad jsme našli. Nezbývalo, než se urychleně přesunout zpět na církevní půdu. Zajímavé je, jak si slovo rychle vyložil každý ministrant po svém. Na farním dvoře jsme ještě stihli občerstvit vlastnoručně opékanými buřty nad prvním letošním táborákem a nezbývalo nám nic jiného než začít balit. Během pobíhání po farním dvorku však někdo našel zesnulého rejska a tak se muselo balení přerušit a vystrojil se pohřeb. Málokterému hlodavci se dostane té cti, aby měl slavný pohřeb, včetně dušičkové pobožnosti. Poté už nám nezbylo opravdu nic jiného, než dokončit úklid, vše zabalit, nacpat do Sáry a stejně jako cestou tam, za zpěvu radostných písní se vydat na cestu domů. Hrozilo sice riziko, že při večerním koupání všech členů naší výpravy dojde k ucpání líšeňské kanalizace, ale asi jsme se umývali s časovým posunem, protože toto riziko se naštěstí nenaplnilo. Takže vše dopadlo dobře. A když vše dopadne dobře sluší se poděkovat. Takže bych chtěl tímto poděkovat P.Pavlovi, který se ujal duchovní části našeho programu i P. Františkovi, který nás přijel povzbudit. Elišce U. že se postarala o naše stravování a hlavně všem účastníkům za to, že vytvořili skvělou partu. Jen tak jsme si to mohli užít opravdu na plno. A tak můžu sám za sebe slíbit, že tato akce určitě nebyla poslední a že už nyní pracujeme s Marfem na další.

                                                                                            „maxistrant“ Kuki

Foto

• Tisk článku
• Poslat odkaz