Víkend nejen v rytmu Afriky a dobrovolnictví

„Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte,“ jsou slova z Písma svatého (Mt 10, 8). Motto salesiánského volontariátu, který školí a následně vysílá mladé lidi do různých míst světa, zní podobně: „Zadarmo jsme dostali, zadarmo dávejme.“ Tato věta zazněla během sobotního programu několikrát.

V sobotu 18. června se před pátou hodinou odpoledne otevřely dveře líšeňského salesiánského střediska. Přesně v pět hodin si vzal slovo moderátor celé akce Pavel Anděl, který akci krátce uvedl a uvolnil pódium pro scénku připravenou budoucími dobrovolníky. Tou se rozjelo pásmo scének, prezentací a povídání bezprostředně souvisejících s dobrovolnictvím. Patřil k nim například skvělý tanec zahraničních dobrovolníků působících v Salesiánském centru v Praze, skype videorozhovory se současnými dobrovolnicemi v Bulharsku a v DR Kongo nebo bulharská závěrečná píseň.

Po skončení oficiálního programu se přítomní mohli občerstvit a dozvědět zajímavé informace u tzv. „kulturních stolečků“. Bývalí dobrovolníci si připravili soutěže o zemi, ve které působili, ukázky typického oblečení, ochutnávky tamního jídla a jiné zajímavosti o Lesothu, JAR, DR Kongo, Bulharsku, Mexiku, Indii, Litvě nebo třeba Zambii. Kolem osmé hodiny večerní čekala všechny beseda se salesiánem Františkem Radecki, českým misionářem v Zimbabwe.

Nedělní ráno probíhalo v slavnostnějším duchu. Místní tělocvična se proměnila v kostel, ve kterém jsme od 8:30 slavili mši svatou. Celebroval ji provinciální vikář P. Marek Sklenář. Součástí bohoslužby bylo i samotné přijetí dobrovolníků do služby. Všech 14 nových dobrovolníků vyjádřilo v dobrovolnickém slibu své odhodlání: „Chceme Ti nabídnout to nejlepší z nás samých ve prospěch dětí a mladých lidí, kteří to potřebují. Nabízíme Ti pro ně naši dobrovolnou službu; odevzdáváme Ti náš čas, naše srdce, naše schopnosti a dobré vlastnosti, protože zvláště v těchto lidech vidíme Tvou přítomnost…" Jejich patroni  předali každému svíci jako znamení světla a cesty, nádobu na znamení toho, že dobrovolník by měl dolévat živou vodu do nádob svého života, a misijní kříž jako symbol naší spásy.

Celá akce se zakončila společným obědem pro dobrovolníky, jejich rodiny, patrony a zvané. Na fotografie se můžete podívat tady.

Nezbývá než dodat: Aksanti všem (Aksanti= svahilsky „děkuji“).

Iveta Pešatová, budoucí dobrovolnice v Kongu