Z psychologického pohledu byla zpovědní praxe a s ní související pravidelné bilancování dne úžasný psychoterapeutický a psychohygienický nástroj. Bohužel dnes z ní vidíme jen trosky. Důvodů je celá řada.

Nejdůležitější jsou asi tři. Duchovní vedení většinové společnosti jsme převzali my psychologové a koučové (byť ne příliš úspěšně). Když má jeden kněz na starosti 10 kostelů, tak stejně nemůže být o nějakém duchovním vedení ani řeči. Třetím důvodem jsou ale zoufalé rozpaky nad moderním životním stylem v mladší dospělosti, kdy vlastně svatba přichází okolo 30. roku života a zpravidla ji předchází dva až tři těžké rozchody a předmanželský sex. Co s tím ve zpovědnici? (Pokračování textu…)

Cesta k Bohu vede skrze setkání se sebou samým, sestoupením do vlastní skutečnosti. Moje vášně, slabosti a hříchy mají nějaký smysl, účinněji než má disciplína mi ukazují na Boha, na jedinou záruku zdařilého života.

PhDr. Zdeněk Jančařík – salesiánský kněz, vystudoval teologii na KTF UK v Praze, postgraduální studium v Římě (UPS, Roma, obory žurnalistika a nakladatelství). Deset let (2003–2013) pracoval jako šéfredaktor nakladatelství Portál. Pravidelně přispívá do přílohy Katolického týdeníku Perspektivy, překládá z němčiny, italštiny a angličtiny, je autorem knižního rozhovoru se Zuzanou Roithovou „Vidět srdcem“. (Pokračování textu…)