Naše tábory vychází z dlouhodobé tradice salesiánských chaloupek, která začala po roce 1968. Chaloupky vychází z principů salesiánské pedagogiky, pro kterou je typické:
Pro salesiánskou pedagogiku je osobní přístup ke každému jedinci nedílnou součástí práce. Snažíme se být dětem nablízku, být součástí skupiny, společně sdílet zážitky, povzbuzovat a radovat se. Základem pro toto jsou skupinové či individuální rozhovory. Začátek tábora bývá pro některé děti velmi obtížný. Obzvlášť, když nikoho neznají. Pokud je to možné, snažíme se účastníkům nabízet předtáborové setkání (např. formou výletu), které by jim mělo pomoci odstranit počáteční ostych. Toto setkání je přínosné také pro vedoucí, kteří tak mohou táborové aktivity přizpůsobit dané skupině. Naší snahou je setkávat se i po skončení tábora, aby mohly děti dále prohlubovat kamarádské vztahy. Pro naše tábory je typická menší skupina účastníků věkově blízkých, což vytváří rodinnější atmosféru. Díky malému počtu dětí se mohou vedoucí věnovat dětem individuálně a navazují tak s nimi pevnější vazby. Klasické pobytovky jsou často rozděleny podle pohlaví. Umožňuje to snadnější nalezení společných zájmů, témat i otevřenější komunikaci.
Je naším zájmem, aby se děti naučily něco praktického do života. Ať už sekat dříví, rozdělávat oheň nebo třeba vařit. Dbáme také na rozvoj fyzických dovedností, mnohé tábory jsou speciálně zaměřeny na zdokonalení se v určitém sportu (ping pong, florbal, fotbal, kola).
Podle charakteru skupiny nabízíme dětem také duševní rozvoj, případně křesťansky laděný program. Již Don Bosko používal tzv. slůvka – večer před spaním se ještě zdůrazní něco hezkého, co jsme mohli ten den prožít, nebo se přečte nějaký hezký příběh. Časté jsou pro naše tábory také „témátka“. V témátku se společně setkáváme nad duchovními či etickými tématy. Diskutujeme s dětmi o obecně mravních principech a snažíme se je uplatňovat v každodenní praxi.
Každý z účastníků se aktivně podílí na chodu tábora formou pravidelných služeb u nádobí, pomoci při vaření, úklidu apod.