Když jsem letos 31. ledna slavil svátek, rozhodl jsem se navštívit Salesko. Byl jsem velice překvapený, že tady mě – Dona Boska – znají. A úplně mi vyrazilo dech, že jste mi nachystali oslavu, na kterou přišlo více jak čtyřicet dětí. Děkuji vám za den plný radosti, zábavy a kamarádství.
Jak jsem v černé sutaně s kvadrátkem na hlavě a bruslemi na nohou vstupoval na led Saleska, nevěřil jsem, že by někoho ještě mohl zajímat dvě stě let starej páprda, jako jsem já – Don Bosco. Ale děti se kolem mě se zájmem shlukly. Některé mě znaly a které ne, zvědavě se vyptávaly a chtěly se seznámit. Za sladkou odměnu mi byly schopné odpovědět i na ty nejzáludnější otázky z mého života, ale ještě radši plnily úkoly typu: „Někoho za něco pochval,“ nebo: „Najdi si nového kamaráda.“ Čas na ledě jsme využili do sytosti. Někteří se učili bruslit, jiní projížděli překážkovou dráhu, zbytek hrál hry. Na závěr se dvě bandy utkaly v hokejové bitvě, i já jsem se přidal.
Mimo led jsme prožili bohatý a dlouhý den – hráli jsme pohybové a míčové hry v tělocvičně, deskovky, fotbálek, kulečník a další hry v klubu, luštili jsme šifrovačku o mém životě, překonávali jsme opičí dráhu, lanové překážky a šplhali po horostěně, promítli jsme si film o první oratoři… Největší radost mi ale udělalo, že se celý den nesl ve velice kamarádském duchu a děti se seznamovaly nejen se mnou, ale především spolu navzájem a se Saleskem, které ne všechny znaly. Jsem vám moc vděčný, že jste se mnou přišli oslavit můj svátek. Není to totiž jen můj svátek, ale svátek všech salesiánských středisek mládeže, tedy i Saleska a všech, kdo do nich chodí. Vše nejlepší a těším se na vás zase za rok!
Don Bosco
