Adrenalin camp je v Salesku novinkou. Nakonec se ukázalo, že tábor zaměřený na hraniční zážitky, zdaleka nebyl jen o adrenalinu. Na prvním místě to byla dobrá parta, která všechno mohla prožít společně a sdílet radost i napětí.
Na tábor jsme pozvali mladé od třinácti let. Nakonec se nám sešla komorní parta – devět účastníků, dva vedoucí a jeden dobrovolník. Zpočátku nesmělou atmosféru jsme během pondělka rychle prolomili. Rozdělili jsme se na dvě bratrstva, která měla podstoupit výcvik plný výzev, aby se z nich stali skandijští bojovníci. V závratném tempu jsme plnili jeden bláznivý úkol za druhým. Den rychle utekl, došly nám síly, ale první úkol byl splněn – nikdo by nepoznal, že jsme se ještě ráno neznali.
Úkol dalšího dne byl prostý a zároveň jedinečný. Na celý den se ponořit do tmy. V doprovodu jeskyňáře Richarda Boudy jsme se vydali do útrob nejrozsáhlejší české jeskyně – Amatérky. Urazili jsme tři kilometry, abychom dobyli Brčkový dóm a zase tři kilometry, abychom vyšli zpátky na světlo. Nádhera podzemní výzdoby se nedá slovy popsat a myslím, že bohatě vyvážila velkou náročnost celého podniku.
Neméně důležitý byl neformální čas v našem Klubu VeSPOD, kde jsme měli zázemí. Největší oblibu si získal kulečník. Kolem něj jsme se točili i v úterý ráno a pak vyrazili na vlak do Říkonína. Cílem byla Sochorská skála a výzvou zdolat její stěny, a to nejednou. Zalezli si jak úplní začátečníci, tak zkušení lezci. Zlatý hřeb večera měl ale teprve přijít a byl doslova zlatý. Vylezli jsme na louku, připravili si večeři a spaní, a to už začínalo spektakulární nebeské divadlo. Měsíc pomalu zakrýval výhled na slunce. Takový západ jsme ještě nezažili! A neméně úchvatná byla noční obloha s padajícími perseidami. S tímto výhledem jsme jeden po druhém usínali.
Pomalé ráno uprostřed přírody jsme si náležitě vychutnali. A zase jsme šli na Sochorskou skálu, ale tentokrát nacvičovat opačný pohyb – po lanech jsme sjížděli z vrcholu dolů neboli slaňovali. Ti nejotrlejší se vyškrábali a slanili z nejvyšší skalní věže. Brzo jsme však dostali hlad, který nám pomohli zahnat na ranči U Bizona a pak už jsme se jen prošli na vlak a hurá do Brna.
Poslední den už byl jen odměnou za všechny překonané výzvy a naši mladí Skandijci se vydali do boje – dopoledne v laser aréně a odpoledne pod Hády s luky a šípy.
Na Adrenalin campu jsme čelili mnoha výzvám. Ale tou vůbec největší bylo podle mě nebát se seznámit, udělat si nové přátele, navzájem se o sebe postarat a naplnit čas společnými nezapomenutelnými chvílemi. Musím říct, že tato výzva byla splněna!
Jan Kvapil
