Ministranský tábor

Vyvěšeno: 25. 9. 2019 v 10:03
Card image cap

Přes třicet kluků přicestovalo strojem času, který se však rozbil, a tak museli zůstat ve starém Řecku. 

„Program jsme plánovali asi půl roku dopředu tři vedoucí a hodně pomocníků z řad větších ministrantů. Jedna ze základních myšlenek tábora byla, že ministrant by měl zastávat hrdinské vlastnosti, jako jsou trpělivost, obětavost, schopnost improvizace, což spousta hrdinů musela projevit v těchto bájích a pověstech, aby dokázali přemoci zlo nebo postavit se společnému nepříteli. Na těchto hrdinech ukazujeme klukům jednotlivé vlastnosti a podporujeme spolupráci mezi sebou navzájem“, říká hlavní vedoucí tábora Jakub Tioka a pokračuje: „Nechybí tu samozřejmě mše svaté, modlitby před jídlem a večerní zamyšlení se zpětnou vazbou od kluků. Uprostřed týdne nás čekají tradiční „ministrantské maturity“. Celý den se zaměřujeme na to, co by měl správný ministrant umět. Je nás tu kolem třiceti, od nejmenších školáků, ti nejstarší nám už hodně pomáhají. Jsem rád, když vidím, jak si kluci užívají program, který jim každý rok chystáme, to mě inspiruje k tomu, abych do toho vždy šel znova, i když je to náročné. Panuje tu skvělá nálada, je vidět, že to všechny baví.“ Kluci zde mají duchovní komfort v podobě dvou kněží, kteří mají rozdělené role. P. František Ptáček se stará o duchovní zážitky a podporu a P. Ladislav Banďouch je ten správný salesiánský sportovec, pedagog, zastává i funkci zdravotníka a stará se o nejmladší kluky. Během tábora si kluci mohou plnit další zkoušky, třeba čtyři hodiny mlčení jako sebezápor. Kuchařka Jiřinka se stará, že kluci netrpí hladem. A všichni svorně říkají, že by ji nevyměnili ani za nic. „Perfektní bylo hned první ráno na faře, kdy jsme vyhlásili, že potřebujeme do naší hry tři bohyně. Kluci se nasoukali do šatů a sukní, učesali, nasadili paruky a uspořádali jsme ´mis bohyně´. Nejkrásnější se stala Afroditou,“ směje se Tonda, který už pomáhá vedoucím. „Jezdím s ministranty už dlouho. Baví mě to, jsme dobrá parta kluků, kteří se potkávají v neděli v kostele při ministrování. Každý rok je tábor zábavný a něco se přiučíme. Děláme různé zkoušky, jedna z nich je čtyři hodiny mlčet nebo mít hlavu pod vodou v hrnci a vydržet půl minuty či zapálit oheň jen se třemi sirkami. Jsem tu se dvěma bratry, patnáctiletý Honza už pomáhá vedoucím a mladší Šimon má teprve devět let. Tady jsou bráchové skvělí, doma máme víc prostoru se pohádat“, říká s nadsázkou dvanáctiletý Ondra Tomáš. „Jsem tu proto, že se jedná o tábor ministrantů a to je centrum naší (salesiánské) práce. Starat se o ministranty, kteří jsou nejblíž oltáři, tedy Bohu, je inspirující i pro mě. Vždyť řadu z nich může oslovit řeholní povolání. Je to jeden z mála táborů, který nabízí duchovní vyžití svého typu. Poznává se tu zajímavá parta menších i větších kluků. Jsme tu dva kněží a kluci nás můžou zažít právě v normálním životě, ne jen při sloužení mše v kostele. Mši budeme mít třeba i v přírodě při celodenním výletu, což je dobré, protože kluci si pak mohou uvědomit Boží přítomnost kolem nás, že Bůh není jen v kostele, ale je s námi všude a pořád. Zaujal mě počet dětí, je jich tu docela dost, ale má to výhodu, protože ti větší patnáctiletí pomáhají vedoucím a jednou je určitě nahradí. Má to kontinuitu. Jsou zde budoucí potencionální vedoucí, kteří dávají příklad těm menším, kteří se zase těší, že budou také jednou v jejich roli,“ hodnotí tábor P. Ladislav. rl