Jak vychovat děti, které si poradí s překážkami, neúspěchem i nároky dnešního světa? Kde je hranice mezi podporou a přehnanou ochranou? Prof. Jan Pirk se v rozhovoru zamýšlí nad odolností, samostatností a rolí rodičů ve výchově. Právě těmto tématům se bude věnovat také na přednášce „Racionální výchova budoucí generace“, která se uskuteční ve středu 23. září v Salesku.

Pane profesore, jako kardiochirurg jste operoval s milimetrovou přesností. Je podle vás výchova dětí spíše jako chirurgie, kde záleží na každém řezu, nebo jako maraton, kde se chyby projeví až po letech?
Výchova dětí je chirurgický maraton. Je potřeba citlivosti a pochopení pro dětský organismus a je to běh na dlouhou trať. Výchova začíná vlastně od narození a končí s ukončením vzdělávání. Chyby učiněné v dětství se mohou projevit třeba až po nástupu do pracovního života.
Říkáte, že děti potřebují eustres. V jakých situacích je rodiče nejčastěji nezdravě „přenášejí přes překážky“ místo toho, aby je nechali běžet a občas i spadnout?
Eustres je adaptace na život. A život není vždy vycházka po rovné nehrbolaté cestě. Aby na to byly děti připraveny, musí se dokázat vyrovnávat s překážkami. Ne tím, že rodiče osočí učitele, proč jejich miláček dostal trojku, ale naopak mu řeknou: „No vidíš, z toho se musíš poučit. Asi ses málo učil a měl bys tomu věnovat větší pozornost“. Nejvíce se člověk poučí z neúspěchu. Tím získává zkušenosti a v budoucnu se toho může vyvarovat.
Kde končí zdravá péče a začíná přehnaná ochrana? Zažíváte jako lékař a dědeček situace, kdy máte pocit, že chování rodičů dětem spíše škodí?
Hranice mezi zdravou péčí a přehnanou ochranou není ostrá. Zdravá péče se může v některých situacích přehoupnout v přehnanou ochranu. Naštěstí jako dědeček jsem nikdy neměl pocit, že by naše vnoučata byla nadmíru chráněna. Spíše stále zastáváme zásadu, že v trojúhelníku dítě – rodič – učitel stojíme zpravidla na straně učitele. Tím učíme dítě přirozenému respektu k učiteli a tomu, že to s ním myslíme dobře.
Celý život podáváte vrcholné výkony. Která osobní nebo profesní „prohra“ vás naučila o lidské odolnosti více než vaše úspěchy?
Pokud bych měl vytknout jednu dočasnou prohru, která mě posílila, je to tato příhoda: Když jsem nastoupil do IKEMu a stal se řádným vědeckým aspirantem (dnes bychom řekli postgraduálním studentem), museli jsme kromě řady zkoušek na závěr dělat tzv. aspirantské minimum, které bylo obdobou dnešní atestace. Můj školitel, profesor Firt, nebyl s mým výkonem spokojený. Přestože podle komise jsem zkoušku absolvoval, profesor řekl: „Ne, Pirk to musí umět pořádně,“ a nechal mě vyhodit. Posílilo mě to v přesvědčení, že věci se musí dělat důkladně, a tento přísný přístup mého učitele mi velmi pomohl v dalším životě.
Když se ohlédnete za dětstvím – jaké dobrodružství, které vyžadovalo odvahu a samostatnost, si vybavujete dodnes? Myslíte, že dnešní děti mají možnost něco podobného zažít?
V době mého mládí naštěstí nebyly mobily ani tablety. Když si člověk domluvil schůzku, musel tam prostě přijít, protože nebyla možnost na poslední chvíli říct, že se mu to nehodí. S děvčaty jsme se seznamovali na tzv. tancovačkách. Věděli jsme, kterou sobotu a v které obci se pořádá taneční zábava, a vyrazili jsme tam většinou pěšky. Ucházeli jsme se tam o místní děvčata, což se často setkávalo s nevolí místních „chasníků“. Bylo k tomu potřeba určité odvahy. O takové zážitky jsou podle mě dnešní mladí ošizeni. Dnešní virtuální svět fandí spíše seznamování přes internet a různé seznamovací platformy. Je mi jich líto. Jiných příhod s prací na venkově bylo více. Měl jsem přirozený respekt třeba z krav a koní, které jsem pomáhal ošetřovat. Postupně jsem se tomu naučil a později jsem dokonce jezdil skokanské soutěže i dostihy za Státní statek Český Brod.  
Z rozhovoru s profesorem Janem Pirkem vyplývá, že odolnost nevzniká v pohodlí, ale v postupném překonávání překážek. Děti potřebují nejen podporu a bezpečí, ale také možnost získávat vlastní zkušenosti a učit se z chyb.
Pokud vás téma výchovy, odolnosti a eustresu zaujalo, přijďte na přednášku profesora Jana Pirka v rámci cyklu SaVIO. Profesor Pirk nabídne svůj pohled na to, proč děti potřebují nejen naši lásku a podporu, ale také prostor k samostatnosti, odvaze a vlastnímu objevování. Vstupné dobrovolné.

Renata Lorencová