Ministranti prožili svůj již tradiční letní tábor. Tentokrát se vydali hledat ztracený svět a zakusit dobrodružství, tak jak je napsal sám Arthur Conan Doyle.
Letos byli účastníci pro všechny programy rozděleni na mladší a starší ministranty. Program pro obě skupiny byl diametrálně odlišný. Zatímco mladší kluci zažili setkání s prehistorií a hluboko v nitru neprobádaného povodí Amazonky se střetli v tváří tvář s tvory, kteří byli považováni za dávno vyhynulé.
Starší ministranti bojovali především sami se sebou. Jejich program totiž nebyla dobrodružná výprava, ale série výzev a zážitků, které byly náročné jak po fyzické, tak i po psychické stránce. Chvíli oddechu nalezli v duchovně obohacujících přednáškách, které vyčerpávající program průběžně prokládaly. Ty se týkaly ku příkladu racionality křesťanské víry a nebo církevně uznaných zázraků.
Obě věkové skupiny se každé ráno setkávaly na společné mši, kde si všichni z kluků měli možnost vyzkoušet ministrantské služby. Naučit se nějaké, co doposud plně neovládali a nebo vyzkoušet takové, ke kterým se běžně v neděli na mši nedostanou.
Mladší ministranti kromě dobrodružstvím nabitého příběhu, zažili také něco pro ně zcela nového. Místo bodování se na táboře rozdávaly hrací kuličky. Kluci tak oživili hru, kterou kdysi hrávali jejich dědečkové a mnozí z nich trávili jejich hraním takřka každý volný okamžik, snažíc se rozšířit svou sbírku o ty nejvzácnější skleněnky.
Není tedy čemu se divit, že všichni odjížděli z tábora unavení, ale taky plní radosti, nových zkušeností a zážitků.
Ondřej Tomáš
