Pane profesore, jako kardiochirurg jste operoval s milimetrovou přesností. Je podle vás výchova dětí spíše jako chirurgie, kde záleží na každém řezu, nebo jako maraton, kde se chyby projeví až po letech?
Výchova dětí je chirurgický maraton. Je potřeba citlivosti a pochopení pro dětský organismus a je to běh na dlouhou trať. Výchova začíná vlastně od narození a končí s ukončením vzdělávání. Chyby učiněné v dětství se mohou projevit třeba až po nástupu do pracovního života.
Říkáte, že děti potřebují eustres. V jakých situacích je rodiče nejčastěji nezdravě „přenášejí přes překážky“ místo toho, aby je nechali běžet a občas i spadnout?
Eustres je adaptace na život. A život není vždy vycházka po rovné nehrbolaté cestě. Aby na to byly děti připraveny, musí se dokázat vyrovnávat s překážkami. Ne tím, že rodiče osočí učitele, proč jejich miláček dostal trojku, ale naopak mu řeknou: „No vidíš, z toho se musíš poučit. Asi ses málo učil a měl bys tomu věnovat větší pozornost“. Nejvíce se člověk poučí z neúspěchu. Tím získává zkušenosti a v budoucnu se toho může vyvarovat.
Kde končí zdravá péče a začíná přehnaná ochrana? Zažíváte jako lékař a dědeček situace, kdy máte pocit, že chování rodičů dětem spíše škodí?
Hranice mezi zdravou péčí a přehnanou ochranou není ostrá. Zdravá péče se může v některých situacích přehoupnout v přehnanou ochranu. Naštěstí jako dědeček jsem nikdy neměl pocit, že by naše vnoučata byla nadmíru chráněna. Spíše stále zastáváme zásadu, že v trojúhelníku dítě – rodič – učitel stojíme zpravidla na straně učitele. Tím učíme dítě přirozenému respektu k učiteli a tomu, že to s ním myslíme dobře.
Celý život podáváte vrcholné výkony. Která osobní nebo profesní „prohra“ vás naučila o lidské odolnosti více než vaše úspěchy?
Pokud bych měl vytknout jednu dočasnou prohru, která mě posílila, je to tato příhoda: Když jsem nastoupil do IKEMu a stal se řádným vědeckým aspirantem (dnes bychom řekli postgraduálním studentem), museli jsme kromě řady zkoušek na závěr dělat tzv. aspirantské minimum, které bylo obdobou dnešní atestace. Můj školitel, profesor Firt, nebyl s mým výkonem spokojený. Přestože podle komise jsem zkoušku absolvoval, profesor řekl: „Ne, Pirk to musí umět pořádně,“ a nechal mě vyhodit. Posílilo mě to v přesvědčení, že věci se musí dělat důkladně, a tento přísný přístup mého učitele mi velmi pomohl v dalším životě.
Když se ohlédnete za dětstvím – jaké dobrodružství, které vyžadovalo odvahu a samostatnost, si vybavujete dodnes? Myslíte, že dnešní děti mají možnost něco podobného zažít?
V době mého mládí naštěstí nebyly mobily ani tablety. Když si člověk domluvil schůzku, musel tam prostě přijít, protože nebyla možnost na poslední chvíli říct, že se mu to nehodí. S děvčaty jsme se seznamovali na tzv. tancovačkách. Věděli jsme, kterou sobotu a v které obci se pořádá taneční zábava, a vyrazili jsme tam většinou pěšky. Ucházeli jsme se tam o místní děvčata, což se často setkávalo s nevolí místních „chasníků“. Bylo k tomu potřeba určité odvahy. O takové zážitky jsou podle mě dnešní mladí ošizeni. Dnešní virtuální svět fandí spíše seznamování přes internet a různé seznamovací platformy. Je mi jich líto. Jiných příhod s prací na venkově bylo více. Měl jsem přirozený respekt třeba z krav a koní, které jsem pomáhal ošetřovat. Postupně jsem se tomu naučil a později jsem dokonce jezdil skokanské soutěže i dostihy za Státní statek Český Brod.  
Z rozhovoru s profesorem Janem Pirkem vyplývá, že odolnost nevzniká v pohodlí, ale v postupném překonávání překážek. Děti potřebují nejen podporu a bezpečí, ale také možnost získávat vlastní zkušenosti a učit se z chyb.
Pokud vás téma výchovy, odolnosti a eustresu zaujalo, přijďte na přednášku profesora Jana Pirka v rámci cyklu SaVIO. Profesor Pirk nabídne svůj pohled na to, proč děti potřebují nejen naši lásku a podporu, ale také prostor k samostatnosti, odvaze a vlastnímu objevování. Vstupné dobrovolné.

Renata Lorencová

Příspěvek Prof. Jan Pirk: Děti potřebují i pády, ne jen ochranu pochází z Salesko | Brno-Líšeň

Náplň práce:

• koordinace technických služeb spojených s provozem kluziště – rolbování,
  půjčovna, odhrnování sněhu;
• nábor lidí na jednotlivé služby, starost o z nich vytvořený tým;
• jednání s externími partnery – Městská část Brno – Líšeň, EGD, dodavatel energií, Rádio Krokodýl, OSA, firma na montáž / demontáž kluziště;
• starost o techniku (traktor, rolba, chladicí agregát) a materiál (brusle, pomůcky
  pro bruslení);
• úzká spolupráce s recepčními, kteří mají na starosti vstupné;
• propagace kluziště ve spolupráci s PR oddělením;

Koho hledáme?

• šikovného a nadšeného manažera, který se zároveň nebojí fyzické práce;
• časově flexibilního člověka;
• například zdatného čerstvého důchodce, jehož nadšení pro středisko a
  pro bruslení a časová flexibilita by určitě byly výhodou;
• umět řídit traktor je výhodou;

Co nabízíme: 

• zajímavou a smysluplnou práci s velkým přesahem;
• práci na hlavní pracovní poměr (50 % úvazek) nebo DPP/DPČ v rozsahu do 20
  hodin týdně v období září – únor;
• prostor pro vlastní iniciativu a realizaci nápadů;
• kvalitní a dobře vybavené zázemí;

V případě zájmu zašlete do 15. 9. 2026 životopis na e-mail reditel@salesko.cz.

Příspěvek Hledáme koordinátora kluziště pochází z Salesko | Brno-Líšeň

Na úvod jsme se pustili do seznamovacích her, díky kterým jsme se lépe poznali a zároveň pořádně rozhýbali. Poté jsme si ukázali správné držení rakety, vysvětlili si základní pravidla badmintonu a postupně začali trénovat jednotlivé údery. Děti si badminton rychle oblíbily a už v úterý si chtěly poměřit své síly v prvním turnaji ve dvouhře.

Za celý týden jsme zvládli hned tři turnaje. Kromě úterní dvouhry jsme ve čtvrtek hráli čtyřhru a v pátek nás čekal závěrečný turnaj jednotlivců. Právě během posledního turnaje bylo krásně vidět, jak velký pokrok děti za pouhých pár dní udělaly.

Součástí celého týdne byla také badmintonová výzva, která děti opravdu nadchla. Zkoušely například pinkat míček za zády, zvednout ho ze země pouze pomocí rakety, zachytit míček ze vzduchu nebo pinkat pod jednou nohou.

Ve středu jsme rakety na chvíli odložili a vyrazili na společný výlet. Autobusem jsme se dopravili do Vranova, odkud jsme se pěšky vydali směrem k rozhledně Babí lom. Po výstupu na rozhlednu jsme pokračovali dál až k vlakové zastávce Česká. Tam jsme si před cestou zpátky zahráli cestovatelskou hru, při které děti poznávaly známé dominanty různých států. Nakonec jsme nasedli na vlak a vyrazili zpět.

Pět společných dní nám uteklo opravdu rychle. Největší radost nám udělalo nejen nadšení dětí pro badminton, ale především to, kolik se toho během jediného týdne dokázaly naučit. Bylo skvělé pozorovat jejich pokroky a sledovat, jak si jsou ve své hře stále jistější.

Jsme na všechny děti moc hrdé a máme radost, s jakou chutí se do trénování pouštěly. Děkujeme všem dětem za úžasný týden, skvělou náladu, spoustu energie a odvahu pouštět se do nových výzev. Doufáme, že jste si kromě spousty zážitků odnesly také chuť znovu vzít badmintonovou raketu do ruky.

Jíťa a Anežka

Fotogalerie

Příspěvek Bavili jsme se s badmintonem podruhé pochází z Salesko | Brno-Líšeň

]]> https://www.salesko.cz/mali-detektivove-v-akci/ Tue, 01 Sep 2026 07:56:29 +0000 https://www.salesko.cz/?p=89666 Ó ne, ztratil se Fousek! Byl to plyšový pejsek, nebo medvídek? To zjistili malí detektivové na příměstském táboře v polovině srpna. S dětmi jsme se na celý týden proměnili v opravdové detektivy a pustili se do pátrání. Nejprve jsme si vyrobili detektivní průkazy a pak vyrazili po prvních stopách ztraceného Fouska. Ty nás postupně dovedly […]

Příspěvek Malí detektivové v akci pochází z Salesko | Brno-Líšeň

]]> Ó ne, ztratil se Fousek! Byl to plyšový pejsek, nebo medvídek? To zjistili malí detektivové na příměstském táboře v polovině srpna.

S dětmi jsme se na celý týden proměnili v opravdové detektivy a pustili se do pátrání. Nejprve jsme si vyrobili detektivní průkazy a pak vyrazili po prvních stopách ztraceného Fouska.

Ty nás postupně dovedly k důležitým důkazům – a nakonec i ke zločinci. Tím nebyl nikdo jiný než detektiv, který nám měl při pátrání pomáhat. Místo toho nás vodil za nos, naváděl na falešné stopy a snažil se nás zmást. My jsme ale byli pozorní, jeho lest jsme brzy odhalili a vydali se ho zatknout. Detektiv se sice pokusil uprchnout, ale díky naší skvělé strategii jsme ho včas dopadli. Při výslechu detektiv stále zapíral, jenže pak zjistil, že mu teče do bot – doslova! A tak jsme na něj kápli.

Fouska se nám podařilo včas najít a vrátit jeho majitelce, která zmizení nahlásila. A případ byl úspěšně uzavřen!

Celý tábor jsme si náramně užili. Čekalo nás spoustu napětí, zábavy, týmové spolupráce i dobrodružství. Už teď se těšíme, až se za rok vydáme na další letní pátrací dobrodružství!

Viki a Niky, Jožka, Lucka

Fotogalerie

Příspěvek Malí detektivové v akci pochází z Salesko | Brno-Líšeň

]]>